PROFESNÍ ETIKA

Etika je pro inteligentní poctivé lidi nepřehlédnutelnou základní součástí kvality každé činnosti. Etiku si většinou nikdo nedovolí nahlas odmítat, a tak mnoha lidem nezbývá než ji předstírat.

Etika je umění žít. (Aristoteles)

PROFESNÍ ETIKA MUZEÍ

Profesní etika muzeí umění je podrobně popsána v českém etickém kodexu, jehož základem je kodex mezinárodního sdružení muzeí ICOM a je zveřejněn na webu Rady galerií ČR.

Citujeme z kodexu:

2.16 Každý zřizovatel je povinen zajistit personálně, finančně i administrativně, aby muzeum mohlo plnit všechny své zákonné povinnosti, ať se jedná o státní legislativu, regionální nebo místní vyhlášky a nařízení, o mezinárodní právo nebo smluvní povinnosti. Činí tak nejen potvrzením vhodné struktury organizačního řádu, ale zejména poskytováním včasných a kvalitních informací o legislativě svému muzeu, případně poskytováním právních konzultací a podpůrných preventivních nezávazných interních kontrol. Smyslem kontrol zřizovatele je tedy interní kolegiální preventivní podpora, přinášející upozornění na chyby ve prospěch funkčnosti a kvality činnosti i vzájemných vazeb zřizovatele a muzea. Pokud předpisy vyžadují oficiální kontroly některých aktivit muzea s navazujícími postihy, je etickou povinností zřizovatele nejprve provést kontrolu preventivní. Zřizovatel při podpoře dodržování předpisů v muzeu vychází ze skutečnosti, že zatímco podstatou odbornosti úřadu/zřizovatele je práce s legislativou a účetnictví, podstatou odbornosti muzejní práce je vědecká činnost. Také zřizovatel musí dodržovat všechny právní závazky a podmínky, jakkoliv se vztahující k muzeu, jeho sbírkovým fondům a činnosti. A přijímat jako vstřícný partnerský krok, je-li muzeem na nedostatky upozorněn. Profesionální vztah zřizovatele a muzea je postaven na principech kolegiální spolupráce a společné odpovědnosti vůči veřejnosti.

PROFESNÍ ETIKA MÉDIÍ

K základním etickým pravidlům práce novináře patří povinnost ověřovat si (zejména kritické) informace u více různorodých zdrojů a v polemických textech dát vždy současně slovo oběma stranám. Kdo to nerespektuje, automaticky se sám řadí do polohy bulvárního redaktora nebo autora.

Ani ve tvrdém konkurenčním prostředí komerčních organizací nebývá zvykem si dělat reklamu kritizováním druhých. Natož ve světě vzdělávacích institucí, ke kterým patří i muzea. Proto ukázku následujícího textu, který byl uveřejněn nejprve v knize a poté v časopise benešovské radnice, lze považovat za příklad extrémně neetického přístupu. Tento text přímo nebo pomocí umné kombinace formulací se snaží vytvářet zcela zkreslený dojem o muzeu umění, které v Benešově úspěšně fungovalo mezi léty 1990-2017. S jeho autory nemá smysl o detailech polemizovat. Je však užitečné jej uvést jako ukázku včetně dovětku benešovské radnice.

Zpravodaj benešovské radnice, 2020 č. 1: MUD v knize 20000

Tento rok se o MUD hodně mluvilo, ale i psalo. Máme velkou radost, že jsme se stali součástí publikace 20000 od autorů Michaely Hečkové a Matěje Chabery. Ta představuje portréty 20 míst ve 20 městech a obcích České republiky, které svým počtem obyvatel nepřesahují 20000, za nimiž stojí 20 předních architektonických studií mnohdy v autorské dvojici se zadavatelem, vedením obce nebo provozovatelem. Přečtěte si, jak probíhala rekonstrukce a znovuotevření muzea v našem městě. Celou knihu si můžete prohlédnout u nás na pokladně nebo zakoupit v každém dobrém knihkupectví.

Návrat ztraceného Benešova. Muzeum umění a designu Benešov. Marcela Steinbachová 2018. Velké muzeum na malém městě. Tak by mohl znít podtitul nedávné rekonstrukce Muzea umění a designu v Benešově. Muzeum možná není obrovské, co se zastavěné plochy týče. Dokonce ani revitalizační zásahy architektky Marcely Steinbachové, dnes známé především díky popularizační činnosti v oblasti architektury formou festivalu Den architektury a aktivit spolku KRUH, do prostor nepůsobí nijak divoce. Přesto však příběh znovuprobuzeného místa kultury a současného umění středočeského apendixu výletních tras směrem na Konopiště ukrývá vzlety, pády a drobná komunální dramata připomínající dosud nenatočenou epizodu pořadu Na stopě, nebo narativ, za který by se možná nemusela stydět ani leckterá německá televizní kriminálka. Benešov měl na počátku devadesátých let slibně našlápnuto. Studenti architektury se sem jezdili dívat na novou radnici od Josefa Pleskota. Karlov, kopec s místní emblematickou zříceninou, se stal domovem pro hotel Bellevue od Ladislava Lábuse. Zlatá léta zažívalo i Muzeum umění a designu Benešov, které se pod vedením Tomáše Fassatiho orientovalo na přední český grafický design a užité umění. Jak postupně ubývala porevoluční euforie, začala se stahovat mračna. Vedení instituce docházela energie a zanedbávala se péče o sbírku. Muzeum se nenápadně proměňovalo ve skladiště odložených předmětů. Toho si všimnul také audit Ministerstva kultury České republiky, který upozornil na poškození exponátů a nedůstojné zacházení se sbírkou. Fassati pod tlakem města v únoru 2017 odstoupil ze své funkce a nelehkého úkolu napravit reputaci kulturní instituce se ujala, z pozice pověřené ředitelky, Lenka Škvorová, jež do té doby působila v týmu muzea. "Galerie už nesloužila svému účelu. Neměli jsme prostory. Místnosti byly zaplaveny nánosem věcí. A tak jsme první měsíce jen uklízeli, třídili a zase uklízeli." Lenka Škvorová. Budova, v níž Muzeum umění a designu sídlí, byla vystavěna počátkem dvacátého století podle projektu místního stavitele Marcela Dusila jako hospodářská záložna v secesním stylu. Po druhé světové válce začal dům sloužit potřebám kulturních institucí (muzeum, knihovna, osvětové středisko). V reprezentační síni, která byla později nazvána podle benešovského malíře a hudebníka Ladislava Šímy, probíhaly výstavy a koncerty. Dispozičně však muzeum působilo, jako by se svému návštěvníkovi doslova bránilo. Pokladna stála až na samotném konci vstupní chodby a výstavy byly roztrhány do několika nesvětlých a malinkých místností. Vedle generálního úklidu a nutné péče o základní sbírku muzea tak krystalizovalo od února 2017 jasné zadání rekonstrukce: otevření a celkové zpřístupnění prostor. "Když jsme konečně stanovili termín otevření, věděli jsme, že už nemůžeme nikam uhnout." Lenka Škvorová. "Myslím, že se všechno podařilo a dotáhlo do konce vlastně díky otevřenosti a odvaze paní pověřené ředitelky." Marcela Steinbachová. Zvrat číslo dvě přišel na podzim roku 2017, jen několik měsíců poté, co Steinbachová dokončila studii na rekonstrukci objektu. Pověřená ředitelka Lenka Škvorová byla obviňována z pomalosti a zdržování projektu, byť všechny přípravné fáze probíhaly spíše rychlostí blesku. Došlo na ostrá vyjednávání s bývalou místostarostkou, krátkodobou rezignaci Škvorové a jejího týmu a nový návrat na správnou cestu. "V původních plánech jsme odhalili, že byl dům postaven vlastně ze dvou částí, secesního domu a dostavby. U secesní části jsme tušili vnitřní dvorek, tak jsme jej znovu vybouráním příček obnovili. Propojením jednotlivých částí jsme pak vytvořili kontinuální výstavní prostor bez nutnosti chodit do sálu přes chodbu." Marcela Steinbachová Rekonstrukce, která trvala sotva pár měsíců (červen až září 2018), přinesla především razantní proměnu dispozičního schématu prostor. Nově je přízemí muzea rozděleno na dva logické funkční celky: levou část (v níž se nachází pokladna, ale i čítárna se zaměřením na architekturu, design a umění, a kavárna, ze které se francouzskými okny vstupuje na dvorek s expozicí soch od Čestmíra Sušky nebo Kurta Gebauera) a pravou část věnovanou samotným výstavám. Organickým propojením několika menších místností zde vznikl členitý a vzdušný prostor, a to i díky prosklené stěně orientované směrem do centrální chodby, umocněný přirozeným osvětlením. Steinbachová se zajímavým způsobem postavila rovněž k podmínce využití některých stávajících "historických" elementů, mezi něž v praxi patřily například "původní" dveře z devadesátých let, které se tvářily jako secesní. Vypustily se odvětrávací typové mřížky a křídla dveří se částečně prosklila. Materiálově hraje v novém řešení hlavní roli ocel, nerez a sklo. A ano, opět ono světlo. Stavební firma totiž podle návrhu architektky vytvořila atypická vlnící se stropní svítidla z ledkových a hliníkových pásků. Součástí budovy je také velký a dosud nerekonstruovaný sál v prvním patře, ona Šímova síň, kde kromě výstav probíhají třeba tančírny, koncerty nebo jóga mezi obrazy. Dispoziční proměna zadního traktu výstavních prostor přízemí, tedy vzniku jednoho velkého sálu namísto bývalých třech malých místností, si vyžádala zpevnění stropu a dodání ocelových nosníků. Stropy pod Šímovou síní se navíc prohýbaly a místo nebylo přístupné veřejnosti. Zpevnění tak bylo využito na maximum. Podlahy jsou mořeny do šeda a toalety, kterým vévodí ocel s bezbarvým nátěrem, působí jako místo, v němž byste se měli spíše pomodlit než si ulevit. Sklepení, které se pod úrovní objektu nachází, nebylo předmětem rekonstrukce, hodí se však zmínit, že jej v současnosti muzeum využívá jako další plnohodnotný výstavní prostor, kde své místo nacházejí dočasné expozice mladých konceptuálních umělců. "Vznikla tu vlastně poměrně radikální proměna. Ale když do muzea přijdete, budete mít pocit, že takhle to bylo odjakživa." Marcela Steinbachová "Z mého pohledu dopadla rekonstrukce muzea výjimečně dobře. Myslím, že původně nikdo nečekal, jak moc se může změnit charakter toho místa. Na tomto příkladu je vidět, že i bez soutěže, které jsem jinak velký zastánce, může vzniknout kvalitní projekt. Jenže, šlo jednak o poměrně malou zakázku, a především, architekt byl vybrán na základě prověřené kvality." Michal Schwarz, městský architekt, Benešov "Období rekonstrukce bylo extrémně náročné. Ještě měsíc před otevřením tady bylo staveniště. Všechno se připravovalo paralelně. Instalace výstav i dokončování rekonstrukce. Až do posledního dne před otevřením jsme měli lešení na chodbě, takže jsem byla sama v šoku, jak se to všechno nakonec krásně vylouplo." Lenka Škvorová. MUD, jak se nově muzeum ve zkratce označuje, otevřelo novou etapu svého fungování 18. září 2018 hned pěti výstavami najednou. Ano, na sklonku září a volebního října. Ano, v době, kdy se slavnostně přestřihují pásky, které mohou podnítit voličovy preference. Nutno dodat, že starosta Petr Hostek neobhájil posléze svou pozici ani zpřístupněním muzea s regionálním přesahem, ani nezávislou soutěží na rekonstrukci Malého náměstí, kterou již formou architektonické soutěže vyhrála shodou okolností opět Marcela Steinbachová s ateliérem SKUpina. Architektonická otevřenost přirozeně konvenuje s novou filozofií muzea: vykročit ven směrem k návštěvníkovi, představit mu nové lektorské oddělení zaměřené především na děti a jejich rodiče, ale také na seniory. Dále nabízet pravidelně obměňované výstavy, namísto stálé expozice, a snažit se překročit vlastní stín lokálního muzea na malém zapadlém městě. Nedílnou součástí je také nová programová koncepce, za kterou stojí čerstvá posila týmu, Alena Bartková. Důležitou metodickou inspirací a konzultací byla po celou dobu programové i prostorové revitalizace projektu Jana Šorfová, ředitelka Galerie Středočeského kraje. Ambice instituce by mohla podpořit také promyšlená nová vizuální identita od grafického designera Jakuba Grubera, který rozpracoval pro muzeum motiv hvězdy, jenž se ostatně objevuje již v samotném znaku města Benešova. "Za stěžejní považuji semknutí celého týmů okolo MUD a nasazení všech lidí, kteří se na znovuotevření podíleli. Kdybychom dodržovali regulérní pracovní dobu, tak otevíráme možná za rok." Lenka Škvorová Pověřená ředitelka Škvorová v mezičase dostudovala Dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, odkud do Benešova stáhla také členy nového mladého týmu galerie. Společně s Jakubem Gruberem připravila k otevření těchto prostor katalog ze sbírky ikony české umělecké historiografie, Jiřího Šetlíka, nazvaný Šetlík pro MUD. Webové stránky, lektorské listy, ale i interaktivní zeď na stěně kavárny, která dětem vysvětluje, jak funguje muzeum, souzní se základní myšlenkou moderní oblastní galerie v tom nejlepším slova smyslu. Místo, které zdejší obyvatelé navštíví během pracovního týdne, zatímco uměnímilovní turisté si sem zajedou na krátký sobotní výlet směrem na zmíněné Konopiště. "Jsme taková rarita. Většina lidí dojíždí z Benešova za prací do Prahy, ale my to máme naopak." Lenka Škvorová "Řekl bych, že potenciál města je veliký. Nabízí se kvalitní vyřešení prostoru Táborských kasáren, rekonstrukce Malého a Masarykova náměstí, obecně městská zeleň, konkrétně pak park Klášterka, doplnění rozbitého urbanismu centra, Konopiště, krajinné úpravy okolo něj, napojení na město a tak dále. Zkrátka, Benešov nabízí v tomto směru až příliš mnoho možností." Michal Schwarz. "Abych to shrnula. Za první tři měsíce přišlo tolik lidí, kolik se tu předtím objevilo za dva roky." Lenka Škvorová.

Návrh: Marcela Steinbachová Dodavatel: BDS Benešov s.r.o. Investor: Město Benešov Projekt: 2018 Realizace: 2018 Užitná plocha: 1750 m² Zastavěná plocha: 400 m² Náklady: 6 000 000 Kč. Zdroj: MUD Benešov

Na upozornění Anny Fassatiové o neserióznosti textu reagoval příkladně poctivým dopisem místostarosta Benešova:

V současném vedení radnice jsme od počátku našeho nástupu dohodnuti, že se na stránkách městských informačních prostředků včetně Zpravodaje nebudeme negativní kritikou vracet k minulosti. Takto jsem o tom v souvislosti s Muzeem umění a designu hovořil i s panem Tomášem Fassatim a on toto stanovisko plně respektuje. O to víc mě vyvedly z míry jisté pasáže článku "MUD v knize 20000", který v lednovém Zpravodaji vyšel. Toto číslo Zpravodaje bylo připravováno ve velké časové tísni a přiznávám, že jsem nestihl všechno pročíst do detailu. Článek jsem zběžně prošel a zmíněné pasáže (zejména třetí odstavec) jsem bohužel přehlédl, za což se omlouvám. Ubezpečují Vás, že provedu důrazné kroky v tom směru, aby se nic podobného neopakovalo. Dlouholeté práce Anny a Tomáše Fassati pro muzeum si vážím, takto jsem vystoupil i v závěru prosincového jednání zastupitelstva města.

Mgr. Zdeněk Zahradníček, místostarosta města Benešov (14. 1. 2020)

FAKE NEWS

Pro nás Čechy je příznačné, že jsme dokázali nechutně pomlouvat i takové osobnosti, jakými jsou T. G. Masaryk nebo Karel Čapek. A to ještě před nástupem totality.

Politický útok na benešovské muzeum umění provázely na svou dobu typické fake-news, kterým sice málokdo věřil, ale poctiví lidé z nich byli právem rozladění.